pondělí 28. ledna 2013

DNA - ideální pro ukládání digitálních dat?

Média minulý týden informovala o článku z časopisu Nature "Towards practical, high-capacity, low-maintenance information storage in synthesized DNA".

Badatelé z EBI (European Bioinformatics Institute) zakódovali do syntetické DNA digitální soubory. Podle nich, je DNA jako nosič dat extrémně trvanlivým médiem, a může pojmout obrovské datové kapacity. Mechanismus uložení je v článku BBC vysvětlen následovně:
  • molekuly DNA tvoří čtyři skupiny tzv. nucleobází, které jsou určitým způsobem uspořádány
  • binární počítačová data nebo textová data vědci překódovali stejným způsobem
  • data nejsou uložena v jedné dlouhé molekule, ale jsou rozdělena do fragmentů a někde je také index, který obsahuje informaci o tom, jak má být celá DNA sekvuence čtena
  • způsob uložení poskytuje možnost ukládat data s určitou mírou redundancí
Zdá se ale, že nejde zcela novou myšlenku. Podle článku o podobném pokusu se první podobné experimenty prováděly už v roce 1988....

Takže takto prý můžeme uložit digitální data po desítky tisíc let. Ale o budeme schopni za 10 000 let použít binární informaci tvořící soubory s obrázkem v JPEGu?